Články
"Výhodný" obchod
"Výhodný" obchod |
Uncharted Realms |
Volný překlad flavor článku ze stránek WotC. |
| Bartek zvedl poslední z těžkých dřevěných beden a s heknutím ji naložil na vůz. Opřel se o zeď skladiště, těžce oddechoval, a po tváři mu stékal pot. Slunce už bylo vysoko na obzoru, a začalo být dost vedro. Jakmile popadnul dech, hodil na vůz těžkou plachtu, a pevně ji přivázal. Šéf Zifka se taky pořádně potil, i když většinu času seděl, případně obcházel vůz, dohlížeje na Bartekovu práci. Bartek pro Zifku pracoval už dlouho a věděl, co se od něj očekává. Například to, aby si nevšímal občasného nesouladu mezi cedulkou na bedně a její vahou, nebo zvuky zevnitř. Bartek si uměl nevšímat, a Zifka mu za to uměl zaplatit. Vycházeli spolu dobře. |
 |
Po posledním utažení provazů Zifka kývl. "Díky za pomoc," řekl, ostatně jako vždy, a potřásl mladíkovi rukou. V dlani měl schovanou minci. Jen ti nejzapálenější nebo nejméně zkušení zastánci zákona by šli po takové nezdaněné odměně za jednodenní práci, ale nikdy neuškodilo být diskrétní. Podíval se na minci a schoval ji. Bylo to otlučené jednozino, víc než dost za pár hodin nakládání. To rozšířilo Bartekovo jmění na celých šest zinů - čtyři v měšci, a po jednom v každé botě - a k tomu ještě nějakých osmdesát zibů, a nějaké šaty v ranci na zádech. Vyrazil rychlým a pružným krokem. Zvláštní, jak se s plným měšcem cítíte lehčí. Cínová ulice byla zalitá sluncem, probuzená zvuky a vůněmi trhu. Prodavači vykřikovali a nabízeli klobouky, lektvary, a tucet dalších věcí, ve vzduchu v podivné směsici voněly ryby, ovoce, a sýr, a Boroský verbíř nabízel slušný výdělek mladým, silným mužům - "Jako tenhle urostlý chlapík!" zvolal, když Bartek procházel okolo - kteří se chtěli přidat k Wojekům. Bartek zrychlil. Moc dobře věděl, co se stane těm "mladým, silným mužům", kteří se zastaví u verbířského stánku, a náhodou mají nějaké nevyřešené oplétačky se zákonem. Napadlo ho, jestli tohle není skutečný účel verbířských stánků. |
 |
"Šperky!" křičel další obchodník, čahoun, s očima jako lasička. "Ty tam - takový pěkný, vysoký chlapík má určitě přítelkyni, na kterou chce zapůsobit." Bartek chtěl jít dál, ale k čemu by byly peníze, když ne k utrácení? Nenápadně se přitočil ke stánku, předstíraje nezájem, a prohlížel si zboží. Většina byla mimo jeho finanční možnosti, ale pak si všiml tenké kovové ozdoby, sice z laciného materiálu, ale krásně tvarované. Dala se pověsit na čelenku nebo na náhrdelník. Ukázal na ni. "Kolik?" zeptal se. Kupec si ho svýma lasičíma očima změřil od hlavy k patě. "Pro přítelkyni?" Bartek zavrtěl hlavou. "Co bych to byl za člověka, kdybych bránil mladé lásce?" na to kupec. Teatrálně si povzdechl. "Za jedno zino je tvůj." Bartek svraštil čelo. "Dám ti osmdesát zibů," řekl. "Je hezký, ne že ne, ale taky musím jíst." Muž rovněž svraštil čelo. "Možná jsem romantik, ale nejsem dobročinná organizace. Devadesát zibů. Níž jít nemůžu." "Osmdesát," řekl Bartek. "Prosím." Kupec našpulil rty. "Dobrá," řekl. "Osmdesát zibů, ale řekneš jí, žes ho koupil u Imricha v Cínové ulici." |
 |
Bartek se zazubil. "Dohodnuto." Vytáhl z měšce osmdesát zibů a podal je kupci. Ještě šest zinů, pomyslel si. Strčil si přívěsek do kapsy. "To je pro tu tvou holku?" ozvalo se za ním. Otočil se, a spatřil Nica, malého zlodějíčka, který si myslel, že jsou kamarádi. Bartek se zamračil, a pro všechny případy dal ruku na svůj měšec. "Není to má holka," zamumlal, a vykročil. "Neměl bys být ve vězení, nebo tak něco?" Nico s ním držel krok, i když každé dva Bartekovy vydaly za jeho tři. Vlastně touhle dobou měl být ve vězení, za krádež a vandalismus, ovšem to platilo o většině Bartekových kamarádů. "Je to ale kus ženský, co?" začal Nico. "Ty máš co řikat, nevěděl bys, co s ní dělat," odsekl Bartek. Sice se mu ani trochu nelíbilo mluvit o ní takhle, ale mluvil s Nickem. S grázlem mluv jako grázl, řekla mu jednou matka, a se ženou jako džentlmen. Nico pokrčil rameny. "Vsadim se, že vona by věděla, co dělat se mnou." Bartek zrudl. "Zavři klapačku," odsekl. "Nebo ti ji zavřu sám." Nico odskočil před něj, a zastoupil mu cestu. Bartek ho mohl odstrčit, ale něco v chlapcově tváři ho zarazilo. Byl to výraz nepředstírané starosti. "Seš do ní zabouchlej, co?" řekl Nico. "Ale to tě čeká jenom zklamání. Je to obchodnice, Barteku. Má v popisu práce s tebou flirtovat, aby ses cejtil jako něco extra. De jí jen vo tvý prachy." Teď už ho Bartek odstrčil. "Vždyť ví, že žádný nemám," řekl, a odcházel pryč. “Vsadim se, že by rači měla těch vosumdesát zibů, než ten blbej přívěšek,” zavolal za ním Nico, ale zůstal na místě. Po dlouhé, klikaté cestě zapadlými uličkami i rušnými třídami se Bartek ocitl v příjemnějším prostředí. Lidé tu klopili oči k zemi, a už deset minut nepotkal žádného zatýkače ani Wojeka. Prokletá ulička. Na druhém konci bydlel, ale ještě se musí u někoho zastavit. Ten stánek byl malý a skromný, zastrčený u stěny domu. Byl snadno přehlédnutelný, pokud jste přesně nevěděli, kam se dívat. Ale bylo to příjemné místo, výběr zboží byl vždycky zajímavý… Ale to nebyl ten důvod, proč se tu Bartek stavoval každý den. Jmenovala se Andra, byla krásná, přátelská, a s vybranou mluvou. Vypadalo to, že si každý den z různých zbytků ušila jiné oblečení - ale pokaždé vypadalo módně, a vždycky bylo i trochu okázalé. |
 |
Jak se blížil, zrovna mluvila s nějakou ženou v plášti, a předváděla vazbu nějaké obzvláště zdobené staré knihy. Aniž by přestala s vychvalováním zboží, pohlédla přes ženino rameno na Barteka, a usmála se na něj jako polední slunce. Bartek jen polkl. Nakonec se žena v plášti rozhodla, a zaplatila sumu větší, než by si Bartek vydělal za měsíc, za něco, co se nedá sníst, nosit, nebo použít v boji. Ještě šest zinů, pomyslel si znovu. Žena v plášti odešla, a Andra se na něj usmála. "Barteku!" zvolala. "Už jsem se začínala bát." "Ach," odpověděl. "Promiň." Zasmála se. "Víš, nemusíš se tu stavovat každý den. Jsi zaměstnaný muž. Rozumím tomu." "Ale samozřejmě, že musím," řekl a zabušil si do hrudi. "Jsem tvůj nejlepší zákazník." "No, jsi každopádně nejstálejší," dodala. Byl to starý vtípek. Stavoval se tu skoro každý den, ale jen zřídkakdy něco koupil. Obvykle se snažil dorazit dřív, než otevřela stánek, aby nebylo tak trapné, že si nic nekoupí. Pravda byla, že Andra většinou neprodávala to, co by si Bartek mohl dovolit koupit. Věděla to, a nevypadalo, že by ho kvůli tomu nerada viděla. "Něco pro tebe mám," řekl. "To je legrační," odpověděla. "Chystala jsem se říct to samé. Ale ty první." Opatrně vyndal malý přívěšek a natáhl ruku. Andra se usmála, vzala si jej, a jejich prsty se přitom dotkly. Prohlížela si přívěšek v ranním slunci. "Laciný materiál, ale nádherné provedení," okomentovala jej. "Takový kousek cínu se někomu musí líbit." "Líbí se ti?" zeptal se. "Je nádherný," řekla. "Ale myslím, že ti za něj moc dát nemůžu." Zčervenal ve tváři. "To… Já, to jsem vzal pro tebe," zakoktal. "Jako dárek. Od Ipricha nebo tak něco, na Cínové ulici. Neprodal by mi ho, kdybych mu neslíbil, že řeknu, kde jsem ho koupil." "Tos koupil pro mě?" zeptala se. "Jo," řekl. "Koupil. Když jsem ho viděl, připomněl mi tebe." "Obyčejná, ale celkově ladím, chceš říct?" řekla, a tázavě nakrčila jedno obočí. Opět zrudnul, a Andra se rozesmála. "Barteku, je nádherný," řekla, tentokrát upřímně. "Děkuji." Odhrnula si vlasy, našla prázdné místo na své čelence, a zavěsila tam přívěšek. "Jak to vypadá?" zeptala se. "Nádhera," odpověděl. "Přesně se tam hodí." |
 |
Zvedla oči v sloup. Vždycky, když jí skládal poklonu, předstírala, že si myslí, že si dělá legraci, nebo že přehání, nebo že se snaží vlichotit se jí. Někdy ho to rozčilovalo, ale dnes ne. Měl na to až příliš dobrou náladu. "Říkalas, že máš něco pro mě?" nadhodil. "Mám," řekla. "Ale obávám se, že to není tak úplně dárek." "Nečekal jsem dárek," odpověděl. Zpod pultu vytáhla plátěný balíček. "Tohle jsem schovala pro tebe," řekla. "Vím, že se sotva protloukáš, ale tohle jsem sehnala levně, a chci, aby ses podíval. Prostě, když jsem ji viděla, připomněla mi tebe." Rozbalila balíček, a vytáhla skvěle zhotovenou dýku, s jemně zahnutým ostřím. Byla z tmavého kovu, téměř černého, a dokonale vyleštěného. Byla úžasná, a velikostí tak akorát - dost malá na to, aby se mohla nosit veřejně, aniž by majitel vypadal jako nájemný vrah, ale zase dost velká na to, aby ostatní alespoň trošičku znervózněla. Bartek posmutněl. Něco takového si v žádném případě nemůže dovolit. "Pět zinů," řekla. "Speciální nabídka pro mého nejlepšího zákazníka." "To myslíš vážně?" odpověděl. "Má minimálně dvojnásobnou cenu." "Jak jsem říkala, získala jsem ji levně. A skutečně myslím, že ti bude slušet." De jí jen vo tvý prachy, ozval se mu znovu v hlavě Nicův hlas. Ale mohla by za ní dostat i dvacet zinů, když by počkala na dobrého zákazníka. To bylo mnohem víc peněz, než o kolik by jeho mohla kdy oškubat. Takže zbývala jediná možnost: nabízela mu prostě dobrý obchod. Polkl. Ještě šest zinů. "Vyzkoušej ji," nabídla mu dýku. Opatrně ji vzal do ruky a zasunul za opasek. Byl to dobrý pocit. Dýka byla těžká, ale ne příliš. Zkusil tasit. Kov byl hladký, a křivka čepele byla jen mírná, aby se nezadrhla. Znovu ji zasunul. "Jak vypadám?" zeptal se. "Elegantně," řekla. "Mužně. Trochu nebezpečně. Sedne ti to." Zvedl oči v sloup. "To už trochu přeháníš, ne?" "Myslím to vážně," řekla. "Opravdu ti sluší." Zase se začervenal. "Dohodnuto," řekl. "Pět zinů. Budu na mizině, ale aspoň budu dobře vypadat." Vylovil jedno zino z pravé boty, a další čtyři na pult vysypal ze svého měšce. Ještě jedno zino, pomyslel si. Cvičeným pohybem sebrala mince a usmála se. "Díky," řekl jí. "Sice to nebyl dárek, ale nemuselas to dělat." "Ne," odpověděla. "Ale chtěla jsem." Zazubil se. "Asi bych už měl jít," dodal. "Čeká mě dneska spousta naparování." "Jasně," řekla. "Jsi zaměstnaný člověk. Rozumím." Naposledy se na ni usmál, a zamířil domů. A pokud se při tom snad trochu víc naparoval, proč bychom mu to měli mít za zlé? Bylo časné ráno, a jak slunce postupně ozařovalo budovy, do ulic se pomalu šířilo světlo. Andra si pohvizdovala, když připravovala stánek, a po očku sledovala, kdy dorazí Bartek. Sotva stačila srovnat pár věcí, když spatřila jeho vytáhlou postavu v prořídlém ranním davu. Dnes tu byl přesně. Na jednom oku měl fialovou podlitinu, a jeho nádherná dýka byla pryč. Zdálo se, že chce projít kolem bez zastavení, ale zachytila jeho pohled a zamávala mu. Dorazil k jejímu stánku. "Barteku! Co se stalo?" zeptala se. "Jsi v pořádku?" "Bude to dobrý," řekl. Hlas měl unavený. "Včera v noci cestou do práce na mě skočilo pár chlápků. Praštili mě do hlavy, než jsem se na ně pořádně podíval. Nemůžu říct, že by si u mě nějak přilepšili, ale sebrali mi tu dýku." |
 |
"To je mi moc líto, Barteku." Zamračila se. "Poslouchej, obvykle tohle nedělám, ale jestli chceš těch pět zinů zpátky-" Zavrtěl hlavou. "Není to tvoje chyba," řekl. "Přišel jsem o ní já sám." "Je mi to líto," zopakovala. Unaveně přikývl. "Bude to dobrý," řekl znovu. "Ale měla bys být opatrnější v tom, od koho kupuješ, jo? Myslím, že ta dýka byla kradená, a ti chlápci ji chtěli zpátky. Mohlas to být ty, koho by zmlátili. "Jsi hodný," řekla. "Budu opatrnější." "No, já to asi půjdu zaspat," řekl. "Měj se hezky." "Ty taky," odpověděla. Andra pozorovala, jak odchází. Byl to ještě kluk, a na bývalého grázlíka byl až moc hodný. Ještě nedorazili žádní zákazníci, tak se posadila za pult. Vyndala papír, inkoust, a pero, a začala psát šifrovanou zprávu pro své nadřízené. Předmět je nyní v držení třetí skupiny. Pro bližší informace mě kontaktujte. Nevěděla, jestli ta dýka byla vražedná zbraň, kradené zboží, nebo cokoli jiného, a ani to nechtěla vědět. Jediné, co věděla, bylo, že z Rodu Dimir chtěli tu dýku prodat někomu konkrétnímu, a nechtěli, aby mezi Androu a novým vlastníkem dýky byla jakákoli spojitost. Kurýr přežil, ale není si vědom své skutečné role ohledně zásilky. Byl to její oblíbený trik: prodat někomu zakázané zboží, a pak zařídit její ukradení skutečnými kupci. To přerušilo řetěz vedoucí k ní, a navíc, dostala zaplaceno za stejné zboží dvakrát. S nastrčeným kurýrem to obvykle nedopadlo dobře, ale tentokrát si vymínila, že kupující nechá chlapce naživu. Ulevilo se jí, když viděla Barteka, i když s pomláceným obličejem. Zisk z primárního obchodu: 20 zinů. Zisk ze sekundárního obchodu: 5 zinů. Hodnota jiného zboží získaného při sekundární transakci: Pohrála si v prstech s přívěskem na její čelence a usmála se. zanedbatelná. Foukla na inkoust, aby oschl, složila psaní, a schovala ho. On byl opravdu moc hodný kluk. |
Komentáře
Přispívat mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud chcete vložit komentář, přihlaste se ZDE.
TOP 10 nejlepších Šnekú ve hře Magic the Gathering
Po česky taky slimák, šnek je snail ;-)
všechny komentářeGoblin sem, Goblin tam, Goblin, kam se podívám
Ahoj, zajímavé počtení. Pár sbírek mtg karet mám také, naštěstí pro mě se jedná o již uzavřené sady typu Ice age, The Dark apod. Hodně...
všechny komentářeNejlepší sběratelské karty současnosti
Tipl bych si, že Pokémonů se prodá víc než Magicu, takže jsou populárnější. I když je u nich rozhodující sběratelský aspekt víc než herní.
všechny komentářeJak na PreModern balíček levně?
Mně se nezdá příliš "drahý" ani Pitrack...obvykle se tam teda hrají čtyři fečky a jeden až dva Ensnaring bridge, a samozřejmě záleží, jaké...
všechny komentářePondelí s Komandérem - mocní Eldrazi
Dakujem za prijemny komentar. S tym Sol Ringom som to myslel tak zartovne, pretoze kto ho nema v baliku, ten akoby ani nezil :) podla...
všechny komentářeBěžní "try-hardi" a jejich pozice v karetní hře MtG
Mas uplnu pravdu, som si ich doplietol :) Vsetko co o MtG viem, ma naucil prave Lukas, cize mam k nemu obrovsky respekt. Ale viem si ho...
všechny komentáře