Moje první prerelease - Battle for Zendikar

Určitě to někteří z vás znají. Chystáte se na svůj první prerelease turnaj, ale jste plní očekávání, co vás tam potká. V podobné situaci byl i Nekra, který se s vámi o své zážitky podělí v tomto reportu.

Zdravím vás. Rozhodl jsem se napsat report o mém prvním DCI turnaji, jímž bylo prerelease Battle for Zendikar. Turnaj, kterého jsem se účastnil, se konal 26.9.2015 od 9:00 v Najádě. Pokud by vám při prohlížení tabulek připadalo, že melu nesmysly, není to pravda – jedná se jen o můj svérázný způsob vyjadřování :).

K účasti na prerelease jsem se rozhodl asi pár týdnů před jeho konáním. S limited zatím nemám valné zkušenosti, i když se mi na něm líbí zapojení náhody a taky si o něm rád přečtu. Pár věcí, díky kterým jsem se rozhodl pro ono „poprvé“, byli exilující Eldrazi a taky Zendikar Expeditions – jasně, šance na otevření je malá, ale šest boosterů je víc než jeden, navíc je k tomu promo karta a hraní na turnaji. Správná příprava začíná už před turnajem a už v předturnajové přípravě začínají mé prvoturnajové chyby.

Informace o předregistraci mi připadaly příliš stručné, tak jsem si zajel osobně do herny a vyptával jsem se na to, co mne zajímalo (jako uvádění DCI, které jsem tenkrát neměl, při registraci nebo termín a způsob platby). Organizátor mi na všechno ochotně odpověděl a tak jsem se předregistroval, protože sobota ráno je jistě atraktivní termín. Mojí předturnajovou chybou bylo nedostatečné studování spoilerů a poradních článků, místo abych ležel hodiny ve spoilerech a analyzoval je ze všech stran, jen jsem si je trochu prohlédl a také jsem začínal z blbého konce, tj. abecedně podle rarit od shora dolů, tedy od mythiců. Přitom nejdůležitější jsou commony, těch je nejvíc a budou často tvořit podstatnou část balíku. Místo toho jsem se spíše připravoval obecně, tedy vypisováním důležitých částí pravidel (fáze kola, combat, vrstvy) na tahák (papír pro snadné připomenutí) a návštěvou kamaráda týden před turnajem, abych se naučil vrstvy. V té době mi připadaly naprosto složité, výpis zkratek, který jsem si přečetl v turnajových pravidlech, mi však připadal ještě komplikovanější.

V sobotu ráno jsem vyrazil do herny. Obával jsem se, jestli nejedu pozdě, ale organizátor nastoupil do stejného vozu metra jako já, což mne uklidnilo. Do cílové stanice jsme dojeli spolu. Došli jsme vlastně spolu až do herny, protože když vytáhl krabičku cigaret a já jsem se mu slušně snažil vysvětlit, že to nemám rád, tak ji zas schoval a nezapálil si v mé přítomnosti. Další ukázka vstřícného přístupu :). V herně jsem proti platbě obdržel kartičku s DCI číslem a prerelease krabičku s instrukcemi, ať ji zatím neotvírám; mají se otevírat až najednou na pokyn. Než došlo k otvírání krabiček, pozoroval jsem zpovzdálí skupiny hráčů i jednotlivce, zjistil jsem, kde je záchod (to opravdu nebylo těžké a udělal na mne dobrý dojem) a pak jsem zas pozoroval lidi. Ne že bych se styděl s nimi mluvit, ale nenapadlo mne o čem s nimi mluvit. Vyděsilo mne, když jsem zjistil, že někoho z dalších hráčů znám. Sice byli jen tři, ale přál jsem si, abych nemusel hrát proti nim a tedy aby mne k nim nenapárovali. Chtěl jsem být napárován k někomu cizímu. Také jsem tam viděl několik lidí, které jsem sice osobně neznal, ale píše se o nich na Cmusu (resp. oni píší na Cmus). Okolo deváté hodiny se v obchodě vytvořila hlavní fronta, ani mne ta obliba nepřekvapila. Ještě před turnajem jsem se od hráčů dozvěděl, jak se řeší, když je hráčů lichý počet.

Přichází důležitá část turnaje - stavba balíku. Dostáváme pokyn, že smíme rozbalit krabičky. Snažím se roztrhnout obal. Potom řeším, jak se to otvírá, než mi dojde, že krabička má posuvný přebal podobně jako Event decky. V krabičce je zabalené promo ve zvláštním průhledném pytlíku, šest boosterů, další věci jsem v této fázi podrobně nezkoumal (dvacetistěnná kostka, předělovač, letáček). Postupně se snažím otvírat boostery bez jejich přílišného poškození a fotím si cardpool (na to, jestli můžu, jsem se ptal myslím už v metru). Docházím k přesvědčení, že bylo naprosto debilní si s sebou nevzít nůžky. Boostery by se s nimi otevíraly snáze a tudíž rychleji.

Při otvírání boosterů mne zaujmou zelení manovači, ty chci určitě hrát. Třídím karty na 7 hromádek podle barev v sesílací ceně (podle barvy ne, díky devoidu jich je dost bezbarvých i přes nějakou tu barvu v manacostu). Nejprve uvažuju, co z těch za bezbarvou manu chci hrát, pak hledám dobré karty v zelené a uvažuji, co k ní přidat. V bílé mne zaujalo nějaké ničení (včetně „globálního“), také tam jsou nějací letci. Rozhoduju se tedy stavět zelenobílou. Při stavbě balíku dost spěchám – obávám se, že balík nestihnu v limitu postavit a to nejhorší co se mi může stát je, že ho po limitu mít nebudu – to bych pak asi musel „náhodně“ odpočítat nějaký karty a hrát s pseudonáhodnou množinou karet než s balíkem. Ještě kontroluji, jestli bych mohl hrát exilmlečku s ničením a letci s černou a modrou v manacostu, ale nepřipadá mi, že by exilování bylo dost. Nakonec tedy stavím bílo-zelený balík, rozhoduji se, zda hrát země v poměru 7:10 nebo 8:9. Nakonec se rozhoduju pro vyrovnanější poměr, tedy 8 plání a 9 lesů.

Můj balík vypadá asi nějak takto:

Abyste se mohli děsit a kritizovat, jak jsem to postavil úplně blbě, přidávám seznam karet z cardpoolu (kromě základních zemí).

Po postavení balíků čekáme na spárování. V neformálním hraní se sice považuji za mírně pokročilého, ale na turnaji je všechno jinak. Dočkávám se drsného vystřízlivění (před kterým ani abstinenství neochrání), že hrát Magic neformálně je úplně něco jiného, než hrát Magic na turnaji. Na turnaji je na hru málo času a bez vybudované obrany proti turnajovému stresu nevím některé věci, které jsem předtím věděl.

Zápasy popíšu spíše stručně, pamatuji si převážně výraznější momenty.

První kolo
Číslo stolu: 27
Protivník: Dominik Prošek

Sedáme si proti sobě a podáváme si ruce. V souladu s pravidlovým pdfkem prezentuji (vytahuji z krabičky) svůj sideboard a ptám se Dominika, jestli si ho chce přepočítat, odmítá. Jsem za blbce a to jsme ještě ani nezačali hrát (za celý turnaj jsem neviděl nikoho dalšího, kdo by ukazoval soupeři sideboard, davová sugesce mne to tam odnaučila už po prvním zápase).

Myslím, že hod kostkou vyhrává Dominik a začíná.

Ze začátku stavíme manovou základnu. Podle manové základny si rychle začínám myslet, že soupeř hraje Jund, ale jedná se spíš o bezbarvý Eldrazi balík, v jejichž manacostech je G,R nebo B spíše sporadicky. Já se snažím urychlovat Beastcaller Savantem a taky Natural Connection. Při pokusu o jeho seslání udělám chybu, protože Savantem se může manovat jen do bytostí. Dominik mne na ni upozorňuje. Ptám, se, jestli dostanu warning. Soupeř na mne ani nevolá rozhodčího a hrajeme tedy dál. V dalších kolech se snažím podobné chybě předejít tím, že při sesílání bytosti tapuju Savanta co nejdříve.

Později máme na stole nějaké bytosti, Dominik asi pět nebo šest Eldrazi (Eldrazi Devastator , Ulamog´s Despoiler, „jeho“ dva Scioni a jeden nebo dva další Eldrazi, s P i T zhruba v rozmezí 2-4.) a (podle záznamů životů) i Pilgrim’s Eye, já oba manovače (Beastcaller Savant, Lifespring Druid), Cliffside Lookout, Undergrowth Champion, Rot Shamblera a možná i Plated Crushera (záznamy životů by odpovídaly tomu, že jsem s ním Dominika stihl jednou kousnout).

Větší tlak má s převahou Dominik, snažím se bránit a vykládat země, aby měl Champion pořád svůj ochranný žeton. Určitě jsem během hry seslal Pilgrim’s Eye také, myslím že zemřel při blokování nějakého lítače. Při jednom bránění podpořím svou bytost Lithomancer's Focusem. Dominik mého tramplovače (Crusher) i Shamblera odstraní (nejspíš do exilu) nějakými kouzly (každého jedním), po pár kolech se kouzlem zbaví i Championa. Možná si ještě trochu champblokuju, ale Eldrazi mne rychle válcují. Prohrávám.

Během hry jsem ještě dostal od Dominika radu, že je dobré sesílat kouzla na poslední chvíli, kvůli momentu překvapení. To mi určitě už někdo říkal. Možná to souvisí s tou dočasnou ztrátou vědomostí na turnaji.

Siduju do balíku Kora Castigatora (když ho nesmí bránit scioni), Quarantine Field a asi ještě něco, nepamatuju si, co jsem dal ven.

Na další hru zbývá 7 minut! Hrozně málo času, nicméně začínáme další hru. Možná, že nechávám Dominika začínat. I když je sedm minut hrozně málo, stíháme hru dohrát. Dominik mi rychle kouzly zabíjí oba manovače (Savant a Druid), nemám moc co sesílat. Eldrazi na mne útočí, když navíc vytáhne Breaker of Armies, tak ho všechny mé bytosti musí blokovat a ostatní útočníci mají volnou cestu. Prohrávám další hru, zápas končí 0:2.

Připadám si jako debil a uvažuju, že jsem ten balík postavil fakt blbě. Nějaký ničení tam sice mám, ale když bych ho zrovna potřeboval, tak mi nepřišlo, to co jsem měl v ruce/na bojišti na situaci nestačilo.  Po hře poupravuju svůj balík po sidu. Kora Castigatora nahrazuji některou kartou z původní sestavy – nasidoval jsem ho speciálně v reakci na Eldrazi se Scionama.

Druhé kolo
Číslo stolu: 24
Protivník: Vladislav Zoul

Myslím, že hod kostkou vyhrává Vladislav a začíná. Hraje bílo-zelenou kombinaci s černou spleší. Závod zranění působí v průběhu hry přibližně vyrovnaně, každý máme vyloženy čtyři bytosti – u mne to je Beastcaller Savant, Rot Shambler, Woodland Wanderer s dvěma žetony a možná Cliffside Lookout, Vladislav má Murasa Rangera, nějakou velkou bytost (asi 4/4) a dvě menší, jedna z bytostí má Rally, možná že to byl Makindi Patrol. Ranger s pomocí dvou zemí má na sobě už čtyři žetony, je jasné, že hra už brzy skončí, Vladislav má 5 životů a já 4.

Výhodou soupeře je ničení v ruce, odstraňuje mi Woodland Wanderera a myslím, že i Rot Shamblera, se zbylými prcky nezvládám dost blokovat a umírám.

Druhá hra se nese v trochu jiném duchu, postupně Vladislava koušu nějakými menším množstvím drobných bytostí. Soupeř si připravuje zázemí pomocí několika bytostí a hlavně Retreat to Emeria. Z něj postupně vytvoří několik tokenů. Nestíháme dohrát v časovém limitu a dochází na 5 nastavovaných kol. Vladislav na třech životech vyloží zemi, obětuje Blighted Woodland, čímž přes Landfall posílí svoje bytosti o 3/3 (měl tam i nějaké netokenové) a projede mne ze 13ti životů až do hlubin na -16. Prohrávám opět 0:2. Cítím se jako ještě větší debil, utvrzuju se v tom, že jsem to postavil fakt úplně blbě a už si představuju tu hrůzu, jak mne 0:2 rozjezdí i všichni nadcházející soupeři. Na přestavbu balíku prostě není mezi koly dost času.

Třetí kolo
Číslo stolu: 0

Už to mi je divné, měl jsem za to, že stoly se číslují od jedničky. Po pohlédnutí vpravo je ve sloupci pro soupeře jediné slovo, „Bye“. Takže mám volno.

Jako první mne napadlo se najíst, tak jsem se ještě ptal organizátora, kam si se svým nebezpečným jídlem můžu sednout, abych neohrožoval ostatním karty (mastné jídlo v krabičce je z tohoto hlediska pro karty nebezpečné). U jednoho stolu se hráči posunuli a udělali mi tak na rohu místo. Uvažuju o tom, co jsem se dozvěděl před turnajem o bye – počítá se to, jako by hráč vyhrál. Je na tom líp, než ti co prohrají, ale lépe jsou na tom ti, co si oproti bye svoji výhru poctivě vybojují. Prostě to hráče šoupne „doprostřed“. Vzhledem k tomu, že prohrávám, docházím k závěru, že je to pro mne výhodné. Během jezení mi došlo, že bych tuhle „pauzu“ měl radši věnovat předělání balíku a ne ji ztrácet jídlem. V rychlosti do sebe ještě naházím část jídla z krabičky a jdu na to – takže je to výhodné ještě jednou, mám šanci něco udělat se svým neúčinným balíkem.

V balíku se nedostává ničení, těch málo, co tam mám, mi kupodivu nechodí. Takže by to chtělo přidat nějaké ničení. Karty spolu moc nespolupracují, tak by to taky chtělo nějakou synergii. Ničení je v černé nebo červené, na Landfall si moc nevěřím (na ten jsou fečky skoro nutnost), vybírám si červenou a rozhoduju se pro Rally. Některé dobré karty, kvůli chybějícímu podtypu vyndám, a snažím se tam, bez přetížení křivky, narvat dost alíků (bytostí s podtypem Ally). Výsledkem je Naya (GWR) balík s několika triggery Rally, nějakými alíky pro spouštění triggerů, s trochou víc ničení. Počty barevných man v manacostech dávají taková čísla, že to nejde ani po malém posunutí (o 1 či 2) hezky vykrátit, jako by to bylo skoro vyrovnané. Nakonec se rozhoduju pro poměr 7:5:5, zvýhodňuju zelenou, protože v ní mám nějakou tu stabilizaci, tak abych si ji mohl spíš seslat.

V čem to může pomoci: Je tam synergie Rally/Ally, spolupráce těchto karet by mohla dostat soupeře pod tlak.

V čem to může uškodit: Přidání třetí barvy ohrožuje stabilitu manabáze, dvojbarva je stabilnější než trojbarva.

Výsledek vypadal nějak takto:

Na turnaji jsem si sice uvědomoval, že balík by měl víc ničit a nejsou tam synergie, ale teprve doma mi došlo, jak byl vlastně k ničemu – jediná dobrá část byla stabilní manabáze ve dvojbarvě. Nebylo tam dost obraných věcí, takže to nebyl kontrol, nebyl tam dostatečný tlak, takže to nebylo ani aggro, na seslání manově náročných Eldrazi tam nebylo dost akcelerace, takže to nebyla ani rampa, a mezi kartama nebyly pořádně synergie, takže karty nespolupracovaly a kombo to nebylo už tuplem. Prostě neschopný balík bez vůbec nějakého zaměření. Ale hlavně, že jsem na to přišel sám :D.

Čtvrté kolo
Číslo stolu: 23
Protivník: Ondřej Hevele

Ondřej hraje černo-modrou kombinaci a v první hře mi counteruje důležitou bytost (myslím, že to byl Blademaster). V průběhu hry na sebe útočíme, Ondřej mne zraňuje hlavně Silent Skimmerem, kterýho nedokážu v bloku zabít, takže ho nemá ani smysl blokovat (damage z něj dostanu stejně), taky mi určitě zničil nějakou bytost kouzlem. Během hry místo „hraješ“ říkám „jedeš“ a pak se za to soupeři omlouvám, protože „jedeš“ se používá k zahánění (jako třeba otravných much nebo psů). Damage race byl podle zápisů docela vyrovnaný. Nechci si nechat bytosti zabít v bloku, tak ke konci, když mám 14 životů a Ondřej jen 4, neblokuju a nechávám zranění projít. Oba máme čtyři životy a říkám si, že ve svém kole ho dorazím. Chyba lávky, soupeř s triumfálním výrazem sesílá Part the Waterveil – i když tentokrát blokuju, čím můžu, nestačí to a prohrávám s -1 životem.

Na druhou hru nechávám soupeře začínat, abych měl tu kartu. Různě se vzájemně okousáváme, soupeř má zase na stole Skimmera a i když jsem seslal Griffina, tak se toho zákeřného zraňovacího lítače s nulou dopředu nedokáži zbavit. Blademaster se tentokrát dostává na stůl. Skimmer mě jezdí, vypadá to se mnou blbě. S posledním životem mi je v mém kole jasné, že Skimmer mne příští kolo dorazí. Seslal jsem nějakého alíka, aby se z Blademastera aktivoval double strike a provádím poslední předsmrtný útok – útočím vším, čím můžu. To znamená Blademastera a Castigatora. Ondřej blokuje Blademastera a chvíli se tam dohadujeme, protože opomněl, že Castigator má double strike taky. Stačí to k tomu, aby soupeř přišel o čtyři poslední životy. Zápas zatím vychází na remízu, ale mám radost, že jsem na turnaji poprvé vyhrál hru. Tak ta úprava balíku přeci jen něčemu pomohla :).

Zbývají tři minuty, uvažujeme, jestli má smysl začínat třetí hru. Soupeř prohlašuje, že mne za pět kol zabít nestihne, nicméně mi dává šanci zjistit, jestli to stíhám já. Zjišťuji, že ne, po pěti nastavených kolech má Ondřej ještě deset životů a zápas opravdu končí remízou.

Páté kolo
Číslo stolu: 21
Protivník: Martin Durt

Příjmení protivníka mne zaujme už při čtení, vzhledem k tomu mému nevěřím, že by napárování nás k sobě byla náhoda. Navíc jsme v tabulce v řádcích hned po sobě :). Od Martina se dozvídám, že když má víc lidí stejný výsledky, tak je pak párují podle abecedy. Nemám důvod tomu nevěřit. Začínáme hrát, podle vykládaných zemí usuzuju, že hraju proti dalšímu Dimir kontrolu. Teda Dimir s bílou spleší, když soupeř vyložil Pláň. Myslím, že jsme oba dlouho nic neseslali, než jsem dostal na stůl Blademastera. V dalším kole jsem se rozhodoval, jestli zaútočit.  Soupeř v barvách Dimiru, na bojišti má prázdno, země nezatapovaný a asi 7 karet v ruce. Prostě riziková situace, kdy si můžu naběhnout do nějakýho pořádnýho triku. Po delším přemýšlení jsem se nakonec rozhodl i přes zjevné riziko zaútočit. Řekl jsem si totiž, že Dimir je kontrol (typicky; Dimir aggro by šlo taky sestavit, ale není tak častý), kdežto já jsem Naya „aggro“, nebo alespoň tlačák a ponechání času kontrolu je hloupost – kontrol je silnější v pozdějších kolech, kdežto tlačák má vyvíjet tlak, aby soupeře zabil brzo a hra se do lategame nejlépe ani nedostala. Obávaného ničivého kombat triku jsem se naštěstí nedočkal. V dalším průběhu hry dostal soupeř do hry Shadow Glidera, na kterého mi nepřišla odpověď, takže na mne útočil letecky, naštěstí se mi soupeře pomocí útoků povedlo zabít dříve.

Před druhou hrou jsme oba sidovali. Kvůli zvýšení obrany proti nepřátelskému letci přisidovávám Angelic Gift (nevěděl jsem, co místo něj vyndat, tak jsem hrál 41 karet). Ve druhé hře mi Martin counteruje Savanta a tím ho posílá do exilu. Seslal jsem něco malýho (asi Cliffside Lookouta) a pak i Plated Crushera, zatímco Martin seslal dva procesory – jeden z nich byl Ulamog’s Nullifier, druhý byl asi Blight Herder. Ani u jednoho nepoužil jejich procesoří schopnost, protože mi nemohl z exilu vrátit dvě karty, když jsem tam měl jen jednu (onoho zcountrovaného Savanta). Když jsem seslal Blademastera, soupeř se plácnul do čela. I když to mohlo znamenat i „To je trapný, zase Blademaster“, na turnaji jsem si to vyložil jako „Sakra, nemám na to odpověď.“ Se spuštěným Rally jsem zaútočil Crusherem i Lookoutem, soupeř na jedenácti životech blokuje oběma procesory Crushera. Přiboostoval jsem je a pak jsme řešili, jak to vlastně dopadne. Se sníženým uvažováním z turnajového prostředí jsem se ptal, kdo ty obránce uspořádá do řady. Na odpověď, že já, jsem několikrát prohlásil o Nullifierovi, že půjde první (dá se snáze zabít a navíc lítá – nemaje na bojišti lítající příšeru, připadal mi nebezpečnější), ale nechápal jsem otázky, jak teda rozdělím damage. Rozdělení zranění by už mělo automaticky vyplývat z pořadí obránců a P/T bytostí (i když jsem nic v tom smyslu neřekl nahlas, takže jsem nijak nepředešel nedorozumění). Ještě jsem se navíc nechal zmást tím, že moje bytost má najednou trample a double strike, a uvažoval jsem, jestli už v prvním striku protrampluje zranění do druhého obránce po zabití toho prvního (což je samozřejmě pitomost, do obránců se nic neprotramplovává, protramplovává se jedině do soupeře a zranění dalšího obránce je standardní část udělování bojového zranění). Nakonec jsem se ptal, jestli mám zajít pro rozhodčího, po odpovědi „Jestli chceš“ jsem pro něj radši zašel. Rozhodčí vysvětlil způsob udělování zranění do obránců a spočítal, kolik zranění kdo dostane, takže i po zabití procesorů prošlo do soupeře dost zranění, aby byl mrtev. Takže jsem vyhrál svůj první turnajový zápas :). Po hře jsem zas vyndal nasidovanou kartu, abych další zápas začínal zase se čtyřiceti kartami v balíku.

Šesté kolo
Číslo stolu: 15
Protivník: David Czech

Před šestým kolem mi bylo divné, že jsou přečíslované stoly – tam, kde byla předtím 23 a 24, bylo nyní číslo 21. Vyptával jsem se na to, bylo to kvůli většímu místu, někteří hráči totiž dropli, tak zbylo méně hráčů (a tedy párů). Sice dropování po nějakých odehraných kolech nechápu (ještě bych to tak chápal před deckbuildingem, kdyby byl swap), nicméně je to jejich svaté právo.

Jako první mne u soupeře opět zaujalo příjmení, připadalo mi to až hrdě reprezentativní. Takhle jsem to ovšem neřekl, tak doufám, že to nevyznělo zle; taky mám „významový“ příjmení. Dalším překvapením byla barevná kombinace soupeře – Selesnya s červenou spleší, takže barevně jakoby mirror a šlo o to, kdo bude rychlejší a tlačákovitější. David seslal Veteran Warleadera a pak nějaké další bytosti, já jsem měl něco na bojišti taky, ale jejich velikost začala rychle zaostávat – sice jsem zpočátku ubral soupeři nějaké životy, ale moje bytosti byly malé, zatímco Warleader rostl a kromě něj měl David na bojišti ještě jednu větší bytost (asi 4/4). Záhy na to přišla řada na moje chumpblokování. S ubývajícími životy jsem se dostal do situace, kdy jsem ve svém kole neměl snad ani na stole blokera, David měl alespoň dvě velké potvory (Warleader a nějaká další), pár malých (ten Warleader byl alespoň 4/4) a já měl v ruce Scour from Existence a Ondu Championa. Na stole sedm zemí, z nichž alespoň dvě byly hory. Bylo mi jasný, že obojí seslat nestihnu, takže jsem se rozmýšlel mezi sesláním Championa do bloku, nebo nesesílat nic a v soupeřově kole zničit jednu z bytostí (nejspíš Warleadera) tím instantem. Nechat projít zranění z obou velkých bytostí by mne zabilo a Champion by při bloku kterékoli z nich stejně umřel. Rozhodl jsem se pro druhou možnost. David naplnil moje očekávání, když obě velké bytosti poslal do útoku (ty malé nejspíš taky, ale ty nebyly tak smrtící), takže jsem instantem zničil Warleadera, čímž jsem oddálil svou smrt o jedno kolo. Následující karta, kterou jsem si lízl, byla bytost, ale ne tak levná na seslání, abych mohl s Championem seslat obě. Bylo jasný, že v dalším útoku na mne půjde tolik zranění, že na to jeden bloker nestačí, takže jsem v následujícím kole prohrál.

Další hra byla ještě „rychlejší“ než ta první. Oba muligenujeme do pěti. Myslím si, že existuje nějaké číslo, pod kolik karet nemá smysl mulligenovat, i kdyby byly sebeblbější, a že to minimum je určitě víc než 2. Tak jsem se rozhodl nechat pět karet, byl tam Savant, Pláň a asi dvě bílé a jedna zelená karta, ale ani jedna dost levná k seslání za jednu bílou. Pořadí karet v balíku jakoby se mi snažilo tvrdit, že mulligenovat na čtyři by ještě mohlo mít smysl – než jsem si konečně líznul ten les, musel jsem asi třikrát zahazovat. David měl stabilnější pozici, seslal několik bytostí dřív, než se mi povedlo seslat toho manovače a následný tlak útočících bytostí jsem prostě nezvládal ustát, takže jsem zase prohrál. David se mi za to ještě omlouval, že mne porazil na mana screw, ale to je holt Magic. Kdyby moje výsledky byly lepší, možná by mne to naštvalo, ale tentokrát jsem to vzal v klidu.

Výsledek: 3 prohry, 1 remíza, 1 výhra, 1 bye

Pak bylo načase vrátit půjčené základní země, o což nás organizátor žádal asi už v předstihu mezi pátým a šestým kolem. Věřím, že to je i v našem zájmu, jinak bychom si museli časem nosit země na limited sami.

I když jsem nic nevyhrál, fascinovaně jsem si po turnaji prohlížel výsledkovou tabulku. Potěšilo mne, že nejsem poslední, a i když jsem byl ve druhé polovině, potěšil mne i počet hráčů pode mnou; na to, že jsem byl na DCI turnaji prvně, to nebylo zas tak špatný. Taky mne zaujalo, že jsem jeden ze tří hráčů, kteří mají unikátní počet bodů (jiný hráč či hráčka neměli za turnaj stejně), i když abych byl fér, může za to generátor s byem.

Večer jsem si ještě aktivoval účet a kvůli mé netrpělivosti mi bylo divné, že tam ty body za turnaj nejsou už rovnou. Nyní, když dopisuji tento report, jsou všechny body na svém místě, akorát mne překvapilo, že za „Achievementy“ se body získávají také.

První turnaj byl fajn, i když tam bylo na všechno méně času než při neformálním hraní, rozhodně to byl nový zážitek a zkušenosti :D.

Nekra

Poslat článek na e-mail

Komentáře

Přispívat mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud chcete vložit komentář, přihlaste se ZDE.